Rubrika: Recepty

Říká se mu nejroztomilejší popcorn na světě a myslím, že právem. Pro mě osobně je to určitě nejoblíbenější úprava amarantu. Dá se použít ochucený namísto kukuřičného popcornu, ale také na přípravu různých sladkých i slaných směsí. A i když na jeho výrobě sice není nic složitého, přesto je ale dobré se držet návodu. Vzhledem k miniaturním rozměrům semínek se totiž laskavec snadno připaluje a tak byste rychle mohli mít namísto pukanců hromadu drobných spálených kuliček.

Základem k úspěchu je pánev s poklicí – čím větší, tím lepší. Dáme ji rozpálit na střední oheň a nasypeme na ni několik semínek. Jakmile první z nich pukne, má pánev správnou teplotu. Odstraníme tedy zkušební vzorek a nasypeme tolik semínek, aby zakrývala zhruba 1/3 plochy pánve a ihned přikryjeme. Celkem záhy začíná pukající proces, takže je třeba s pánví neustále třást, aby se semínka nepřipálila. Zhruba po 30 vteřinách, když se amarant přestává pokoušet o únik, sundáme poklici a ihned přesypeme vzniklý popcorn do libovolné nezakryté nádoby, kde ho necháme chvíli zchladnout. Celý proces opakujeme dokola, dokud nemáme požadované množství.

Mlsání na vyšší úrovni – bez cukru a mléka, ale k užrání dobré. A navíc jeden z nejjednodušších a nejrychlejších receptů, které znám. Posoudit to můžete sami.

Ingredience:

• 100 g čokolády (alespoň 70%)
• 30 g amarantových pukanců
• 3 lžíce burákového másla
• 3 lžíce javorového sirupu

Nejprve dáme do vodní lázně roztopit čokoládu a než se nám rozpustí, připravíme si náplň – smícháme amarantový popcorn s javorovým sirupem a burákovým máslem. Tato směs je vynikající i sama o sobě, určitě stojí za ochutnávku. Zhruba 2/3 čokolády potřeme dno silikonových formiček na muffiny, a také stěny do výšky 2-3 cm (což by mělo vystačit na 8 košíčků). Dáme na 10 minut zatuhnout do ledničky. Vychladlé košíčky naplníme amarantovou směsí a navrch naneseme zbytek čokolády. Znovu strčíme na 10 minut do ledničky a máme hotovo.

Existuje několik variant maďarských paprikových past různých chutí, například ke všemu se hodící neutrální pasta Édes Anna. Její pálivá sestra Erös Pista (‚eröš pišta‘) je ale jednoznačně moje nejoblíbenější. Používám ji na ochucení snad poloviny jídel, skvěle se mi osvědčila namísto sušeného čili pro bohatší chuť a také namísto čerstvých pálivých papriček, které nejsou vždy při ruce.

Ingredience:

• 80 g čerstvých feferonek (nebo jiných pálivých papriček)
• 20 g čerstvé kapie (červená sladká paprika)
• 10 – 20 g soli

Ano, jako vždy dáme do mixéru a rozmixujeme. Ochutnejte, jak vám vyhovuje slanost a případně dosolte – berte ale prosím na vědomí, že se bude používat jako dochucovadlo a ne samostatně, takže slaná může být i pořádně, jen by to nemělo přebít pálivost. No a tadá! V ledničce v uzavřené nádobě vydrží i několik měsíců (mě tak mak max dva, protože jí mám celkem značnou spotřebu). Zkoušela jsem i variantu 100 g feferonek na 100 g kapie a 50 g soli, ale to se nedalo – pasta byla smrtelně slaná a vůbec nepálila. Hodně záleží také na tom, jaký druh papriček zvolíte. Tento recept by měl být zlatou střední cestou, takzvaným odrazovým můstkem a dále doporučuji postupovat dle vámi použitých druhů a hlavně podle vašich chutí 😉

No a příště si povíme něco o tom, jak si udělat édes annu, neboli nevinnou sestru Pisty.

Existuje mnoho nálevů na červenou řepu, ale mně osobně vyhovuje nejvíce tento. Vyzkoušela jsem alespoň šest různých, až jsem konečně našla ten, který se nejvíce podobá nálevu z mého dětství a nemá v sobě 100 g cukru.

Ingredience:

• 400 ml vody (cca na dvě 350 ml sklenice)
• 15 g cukru
• 85 g jablečného octa
• 12 g soli
• 1 bobkový list, 1 g anýzu, 1 g fenyklu a 1 g kmínu

Všechny ingredience smícháme a svaříme. Stáhneme z ohně a buď:

• do vyvařených! sklenic dáme čerstvě uvařenou, na kostičky nakrájenou řepu, přelijeme ještě horkým nálevem tak, aby zbývaly cca 2 cm k okraji sklenic, zavíčkujeme, převrátíme na utěrku a necháme vychladnout. Takto upravenou řepu skladujeme v chladu i několik měsíců. Nebo:
• Necháme vychladnout řepu i nálev, nakrájíme ji na kostičky, naplníme do vyvařených sklenic, přelijeme nálevem (opět cca 2 cm pod okraj), a necháme 30 minut sterilizovat v troubě, kterou jsme si předehřáli na 100°C. Takto upravená řepa by měla vydržet několik měsíců i při pokojové teplotě.

Vůně čerstvě upečeného chleba, křupavá kůrka a měkoučká střída.. Asi není třeba nic dodávat, domácí chléb je zkrátka domácí chléb. A není na něm nic složitého, i když se to může zprvu zdát – stačí trocha praxe a za chvíli z vás je mistr pekař.

Ingredience:

• 500 g žitné nebo pšeničné chlebové mouky *
• 400 ml vody
• kvásek
• 14 g soli
• 10 g kmínu
• 50 g lněných semínek
• dýňová, slunečnicová, sezamová semínka, oříšky, sušená rajčata, olivy apod. (podle chutí)

Kvásek (seženeme například na kváskové mapě) smícháme se 150 ml vody a 150 g mouky, přikryjeme utěrkou a necháme v teple kynout přes noc. Ráno odebereme 2 lžíce nového kvásku, uzavřeme do sklenice a odložíme do ledničky, kde vydrží 1-2 týdny. Ze začátku je to jeden z nejvíce opomíjených kroků, takže se pak stává, že si musíme pořídit kvásek nový. Ten můj se jmenuje Vincent V. a ne bez důvodu 🙂 . Do zbylého kvásku přidáme 300 g mouky, 250 ml vody, sůl, kmín, lněná semínka a případně ostatní plodiny podle chuti (můžete si tak udělat chleba oříškový, dýňový, nebo můžete vyzkoušet třeba kombinaci oliv, sušených rajčat a slunečnicových semínek apod.).  Těsto důkladně zpracujeme vařečkou, vysypeme na pomoučněný vál a překládáním vytvoříme bochník. Na to by mělo stačit právě oněch zbylých 50 g mouky, ale záleží hodně na typu, každá mouka je jinak „savá“. Je dobré, aby těsto nelepilo, ale nemělo by být příliš tuhé, aby byl chléb nadýchaný.

Těsto vložíme do ošatky s utěrkou tak, aby bylo přikryté a necháme v teple kynout 3-5 hodin. Případně můžete vyzkoušet pomalé kynutí v lednici, které probíhá 12 – 15 hodin. Po vykynutí rozpálíme troubu i plech na 225°C. Na vyhřátý plech překlopíme bochník a pečeme v zapařené troubě 10 minut. Zapaření lze docílit několika způsoby – pokud máme například vespod trouby plech, pak na něj stačí dvakrát, třikrát vchrstnout skleničku vody; případně lze do trouby vložit žáruvzdornou misku s vodou, nebo můžeme použít rozprašovač. Po uplynutí deseti minut stáhneme teplotu na 200°C a bez dalšího zapařování pečeme zhruba 15-20 minut. Teplota i doba se samozřejmě může lišit typem trouby, chce to zkrátka vyzkoušet – například elektrická trouba peče docela jinak, než ta plynová. Upečený pecen chleba necháme stydnout na mřížce a krájíme ideálně až vychladlý. Dobrou chuť!

* Já používám nejraději kombinaci žitné a pšeničné mouky – z žitné dělám kvásek, z pšeničné těsto a na konečné zpracování na válu používám zase žitnou. Přizpůsobit si to můžete jakkoliv vám bude vyhovovat a samozřejmě můžete použít i mouky jiné, například špaldovou nebo jáhlovou apod.

Ano, dá se jednoduše koupit v obchodě. Ale jeho výroba je neskutečně snadná a navíc o dost levnější, takže si pojďme říct, jak na to.

Ingredience:

• 200 g sezamových semínek
• 2 lžíce neutrálního oleje (řepkový, slunečnicový apod.)

Na vyhřátou pánev nasypeme sezamová semínka tak aby se nepřekrývala. Za stálého míchání pražíme zhruba 5 minut, pak stáhneme z ohně a necháme trochu vychladnout. Vložíme do mixéru a mixujeme dohladka. Přidáme olej a rozmixujeme znovu, aby vznikla tekutější pasta. Přelijeme do uzavíratelné nádoby a uchováme v chladu. V lednici vydrží tahini i několik měsíců.

Kdo by neznal jednoduchý, lehký a chutný hummus. Můžete si ho připravit jako přílohu, dá se jíst sám o sobě jako hlavní chod a také se dá upravit na různé způsoby. Já mám moc ráda například ten s červenou řepou.

Ingredience:

• 200 g cizrny (na 2 porce)
• 2 stroužky česneku
• šťáva z poloviny citronu
• 2 lžíce tahini
• cca 150 g nakládané červené řepy (zavařovačka cca 350 ml)
• 2 lžíce olivového oleje
• 1/4 lžičky římského kmínu
• sůl, pepř

Cizrnu namočíme přes noc do litru vody, pak slijeme a propláchneme. Vaříme na mírném ohni v trojnásobku vody 1 – 1,5 hodiny. Cizrnu slijeme a necháme vychladnout (připadnou zbytkovou vodu lze uchovat v mrazáku – jde o skvělou náhražku vajec jménem Aquafaba). Cizrnu společně s tahini, česnekem a kořením vložíme do mixéru, zalijeme citronovou šťávou, olejem a nálevem z červené řepy a mixujeme. Hummus rozdělíme na dvě porce a lžící vytvoříme uprostřed „misku“, do které poklademe červenou řepu. Můžeme přidat salát nebo rukolu a posypat sezamovými semínky.

Asi první věc, kterou jsem začala postrádat, když jsem svou domácnost zbavila mléčných výrobků. Vždycky jsem byla milovnicí chlebů a pečiva celkově. Ten pocit, když vytáhnete z trouby horký pecen s křupavou kůrkou, máte připravenou pažitku, ředkvičky, cibulku, rajčata, klíčky.. A najednou si uvědomíte, že nemáte pomazánkové máslo – to úplně základní, bez příchuti, zkrátka takové, co chuť ostatního jen trochu podtrhne, ale nepřebije. Z nabídky v obchodech jsem nijak nadšená nebyla – všechno to byly ochucené pomazánky, jejichž základem je z 90% soja. Tak jsem zase došla domů a začala experimentovat.

Ingredience:

• 100 g kešu
• 100 ml vody
• 50 g kokosového oleje
• 50 g neutrálního rostlinného oleje
• 2 lžíce lahůdkového droždí
• sůl

Kešu máčíme přes noc (nebo alespoň 2 hodiny) ve vodě. Ráno vodu slijeme, kešu propláchneme a rozmixujeme dohladka. Pak přidáme změklý kokosový olej a neutrální rostlinný olej dle vašich preferencí, droždí a sůl a ještě jednou mixujeme (kdybychom to dělali najednou, nikdy bychom nedosáhli tak jemné struktury). Máslo přelijeme do sklenice s víčkem dokud je tekuté a přesuneme do ledničky. Po zatuhnutí se nanáší trochu jako klasické máslo, ale velmi rychle měkne, takže má skvělou roztíratelnost. Pokud máte raději olivovou chuť margarínu, pak stačí neutrální rostlinný olej vyměnit za olivový. No a samozřejmě se z tohoto základu dají dělat libovolně ochucená másla nebo pomazánky, fantazii se meze nekladou a to v kuchyni platí dvojnásob. Pomazánkové máslo by vám mělo vydržet v lednici i 2 týdny, ale u nás zmizí většinou daleko rychleji – v tomto množství by mělo vystačit zhruba na jeden a půl bochníku domácího chleba.

Jáhly!! Tak dlouho jsem se jim bránila a vůbec nebylo proč. Je to úžasná bezlepková alternativa, plná živin a navíc skvěle chutná. Dají se použít jako příloha, dělají se z nich knedlíky, rizoto, různé slané placky, ale také sladké koláče, nákypy a další. Já jsem jako první vyzkoušela tu nejjednodušší možnou variantu, a to se špenátem a rajčaty.

Ingredience:

• 150 g jáhel (na 2 porce)
• 1 červená cibule
• 1 menší svazek špenátu
• 2 – 3 jarní cibulky
• 2 stroužky česneku
• 3 větší rajčata
• olej, sůl, pepř, majoránka

Jáhly je nejprve potřeba několikrát propláchnout – proplachujeme tak dlouho, dokud není voda čirá – abychom se zbavili případné trpkosti. Pak je vložíme do vroucí vody v poměru 1:3 a necháme zhruba 10 minut vařit. Mezitím si na oleji osmahneme na drobno nakrájenou cibuli, přidáme posekaný špenát a vaříme na mírném ohni. Utřeme si česnek a na jemno nakrájíme rajčata i cibulku. To už  by měly být jáhly uvařené. Propláchneme je studenou vodou, osolíme, lehce opepříme a přidáme majoránku. Ochucené jáhly vložíme na pánev, vmícháme do špenátu a vaříme ještě zhruba dvě minuty, aby se chutě spojily. Sundáme z ohně, přidáme česnek, rajčata i cibulku, řádně promícháme a můžeme podávat. Je to rychlé, skvělé, lehké a zároveň vydatné jídlo. No a taky děsně zdravé 😎

Existuje spousta věcí, po kterých se mi stýskalo, když jsem z jídelníčku vyřadila mléčné výrobky. Nejvíc ale po zakysané smetaně a čedaru. A zatímco náhražku čedaru, která by byla alespoň z poloviny tak dobrá jako její předloha, se mi ještě objevit nepodařilo, tak zakysanou smetanu lze kupodivu vykouzlit opravdu lehce a navíc bez sóji.

Ingredience:

• 100 g kešu
• 100 ml vody
• 1 lžíce lahůdkového droždí
• šťáva z 1 citronu
• sůl

Kešu máčíme ve vodě přes noc (stačí i na 2 hodiny, ale pak je třeba počítat s hrubší texturou). Vodu slijeme, kešu propláchneme a přesuneme do mixéru. Přidáme všechny zbylé suroviny a rozmixujeme dohladka. Hotová smetana je určená k rychlé spotřebě (v ledničce vydrží 2-3 dny). Pokud ji chcete mít trvanlivější, tak lze místo citronu použít 1-2 lžíce lihového octa. Takto upravená smetana vydrží v ledničce i dva týdny, ale chuťově už je trochu odlišná.